.
.
.
.

...

koně - Endurance

23. března 2008 v 9:49 | Marsí |  ♠ Marsí
Distanční jízdy resp. Endurance:
Distanční jízdy jsou na bázi překonávání dlouhých vzdáleností. Tratě bývají v délce od 25 až po 160 km, přičemž je daná minimální rychlost, ve většině soutěží předepsána na 9 km/h. Předepsané jsou i povinné veterinární kontroly před startem, během přestávek v průběhu soutěže, v cíli, ale také jeden den po soutěži. Tyto kontroly zamezují přílišnému vyčerpání koní. V tomto sportovním odvětví jezdeckého sportu hraje kvalitní výstroj velice významnou roli než v jiných disciplínách, jelikož jezdec tráví v sedle spoustu času. Proto je velmi důležité jak pro něj tak i pro koně, aby veškerá součást výstroje "padla přesně na chlup". Při distančních soutěžích jsou také důležití pomocníci, kteří vyčkávají na trati, aby podpořili jezdce s koněm. Závodníci si mohou na chvíli odpočinout a po načerpání sil opět vyrazit.
Nejdůležitější rolí jezdce je příprava koně na tento náročný sport. Musí si být vědom, co kůň zvládne a co ne, jaké má jeho kůň přednosti a slabiny, atd. Kůň, který se může zaměřit na výcvik pro dálkové jízdy, musí být nejméně pět let starý. Je velmi důležité, aby si kůň nejprve zvyknul na různá úskalí, která ho mohou potkat na cestách přírodou. Musí se naučit procházet potoky, chodit v noci, chůzi po různorodém povrchu… Pokud bude tyto věci kůň bez problému zvládat, výcvik se začne zaměřovat na kondici. Zátěž se postupně zvyšuje, to znamená, že s každou novou vyjížďkou se zvýší počet ujetých kilometrů.
Jako je tomu u všech jiných sportů, tak i endurance má svá pravidla, která pomáhají chránit jezdce s koněm, ale i jejich okolí a dovolují porovnat kvality a schopnosti soutěžících. Výstroj je jednoznačně specifikovaná jak pro jezdce, tak i pro koně. Pravidla také určují minimální hmotnost jezdce se svou výstrojí, ale také podmínky, za kterých dvojice může v daném závodu startovat. Všechny závody jsou konány na vyznačených tratích, kde by jezdec neměl mít problém s blouděním, avšak to neznamená, že při tomto sportu jde pozornost a opatrnost stranou.
Soutěž jako taková se dělí na distanční jízdy (jízdy v určitém čase) a na distanční dostihy (jízdy na čas).
Distanční jízdy se dají považovat jako příprava na distanční dostihy. Jedná se o kratší vyjížďky do vzdálenosti 30 ti km, které se jedou v určitém čase. Vítězem se tedy nestává ten, kdo projede cílem jako první, ale ten, kdo dojede v daném časovém limitu. Distanční jízdy se mohou zúčastnit všichni koně, kteří mají dobrý zdravotní stav a mají alespoň čtyři roky. Dále to musí být koně, kteří nejsou ve vyšším stupni březosti a mají veškeré veterinární náležitosti (platný očkovací průkaz, atd…) v patřičném pořádku. Všichni jezdci musejí být členy organizace, která je registrována Českou jezdeckou federací.
Distanční dostihy jsou oproti distanční jízdě závody na čas a bývají v délce od 30-ti až do 160-ti km a jsou minimálně dvoukolové. Vítězem se stává ten, kdo překoná trať v nejkratším čase. Po průjezdu každou etapou následuje veterinární prohlídka. Tato prohlídka musí být provedena podle délky trati do 20. nebo 30. minut, po jejímž úspěšném absolvování následuje povinná přestávka. Do celkové délky dostihu 80 ti km je při veterinární prohlídce nejvyšší možná povolená tepová frekvence 56 tepů za minutu. V závodech delších než 80 km je pak tato tepová frekvence 64 tepů za minutu. Čas se stopuje při vstupu do veterinární kontroly a znovu začíná běžet startem v další etapě. Průjezdem cíle končí měření času. Distančního dostihu do délky 55 km se mohou zúčastnit všichni zdraví koně, kteří mají alespoň pět let a splňují i se svými jezdci, všechny požadavky. Dostihů delších než 55 km se mohou účastnit pouze koně a jezdci, kteří mají licenci.
Voltižní ježdění
Když se řekne voltiž, ne každý ihned ví, o co se jedná. Zjednodušeně se dá říct, že jde o gymnastiku na hřbetě neosedlaného a cválajícího koně. Kůň se při voltiži pohybuje v kruhu s min. průměrem cca 13 m na uvolněné lonži a jezdec provádí na hřbetu koně různé cviky a figury.
Kůň je oděn do speciální voltižní výstroje, která se používá pouze pro tento sport avšak některé části připomínají výstroj koně používanou k lonžování.
Postroj:
Voltižní obřišník:
• je vybaven dvěma úchytnými oblouky, pro jezdce, aby se mohl přidržovat při různých obratech, atd., pod voltižní obřišník se vkládá dečka, proti odření hřbetu koně.
Vyvazovací otěže s gumovým kroužkem
• vyvazovací otěže jsou upevněny k obřišníku a zamezují koni, aby zvedal hlavu, což by způsobovalo tzv. vyklenutí hřbetu a tím i méně vzhledný pohyb koně.
Voltižní soutěže
Během voltižní soutěže musí družstvo jezdců předvést některé povinné cviky a volné cviky. Některé sestavy se cvičí jednotlivě, jiné zase ve dvojicích, ve trojicích atd. Nehodnotí se jen sestava samotná, ale také styl a elegance výskoku na koně, návaznost jednotlivých cviků na sebe a seskok. Rozhodčí dále udílí známky také za celkový dojem celé jízdy. Do této kategorie hodnocení se řadí prezentace soutěžících, způsob a styl vedení koně, celkový průběh atd. Známky jsou udíleny v rozmezí od 1 do 10, stejně jako je tomu v drezuře. V případě, že soutěžící nepředvede určitý cvik z povinných prvků, nedostane žádnou známku a tím pádem ani žádné body. Pro všechny cviky je prioritou náskok a seskok.
Popis náskoku a seskoku
• Náskok na koně do běžného sedu vypadá asi tak, že cvičenec přiběhne ke koni a uchopí madla, přičemž stále běží s koněm vedle jeho vnitřní přední nohy. Poté následuje odraz, cvičenec vyskočí do výšky a přehodí pravou nohu přes hřbet koně.
• Seskok z běžného sedu se provádí tak, že cvičenec nejprve zhoupne své nohy dopředu a ihned dozadu v jednom pohybu. Při zhoupnutí dozadu se dostane nad hřbet koně, kde své nohy snoží k sobě a doskočí na zem vedle koně. Cvičenky seskakují jiným způsobem a to tak, že přehazují pravou nohu přes krk koně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.