.
.
.
.

...

Keltský stromový horoskop 3

18. května 2008 v 13:20 | Zuza -Paige
Lidé Jilmu
Jilm je strom lidí, kteří se narodili v období:
10. 7. - 18. 7.
9. 1. - 17. 1.
Jilm charakterizuje lidi velmi důvěryhodného vzhledu a rozvážného vystupování. Klid, duševní pohoda, sebeovládání, to vše doslova z lidí jilmu vyzařuje. Tito lidé dokáží vše velmi pečlivě naplánovat, jejich rozvaha se projevuje velkou předvídavostí, málokdy tyto lidi něco zaskočí. Okolí často doslova žasne, když se stane něco neočekávaného, všichni jsou vykolejení, jen jilm s klidem konstatuje, že to se dalo předpokládat a je připraven situaci řešit. Ve vztahu k ostatním lidem jsou jilmové přátelští a pohodoví. Jejich pohotovost a silný smysl pro humor je řadí k nejoblíbenějším lidem ve společnosti. Jejich jednání vychází téměř vždy z ušlechtilých pohnutek. Nebývají to také žádní skrblíci a zcela jistě nepovažují hmotné statky za cíl svého životního snažení. Mají lidé jilmu vůbec nějaké špatné vlastnosti? Všude najdeme dvě tváře. Předvídavost a rozvaha tyto lidi často předurčují do vedoucích funkcí. Zdálo by se, že jsou pro ně přímo zrozeni. Ale ouha, ve vedoucím postavení se jilmoví lidé, zvyklí klást poměrně vysoké nároky na sebe, stávají nepříjemně náročnými až despotickými šéfy. Co je to platné, že má podřízený svůj vlastní názor, když jeho šéf mu už dávno naplánoval co, kdy, jak, kde a proč. Se zdravím na tom jilmové nebývají moc dobře. Jejich křehký organismus bývá často napadán nejrůznějšími úpornými a dlouhotrvajícími chorobami. Problémy mívají nejčastěji s ledvinami, močovými cestami, některými dalšími vnitřními orgány, ale také s revmatickými potížemi. Nejlepším lékem na všechny jejich neduhy je klidný a jistý domov, k němuž mívají velmi vyvinutý vztah. V běžném životě jsou jilmové tolerantní lidé s velmi vyvinutým smyslem pro spravedlnost. Jsou to pilní lidé s tvůrčím duchem. Je zvláštní, že velmi mnoho básníků (Michael Vescoli jich vyjmenoval čtyřicet) je zrozeno právě ve znamení jilmu. Mezi typické patří např. J. B. Moliere, G. E. Lessing nebo Alexander Dumas, kupodivu si však Vescoli nevzpoměl na Francesca Petrarcu. Mezi známé lidi jilmu patří spisovatelé Gustav Meyrink a Patricia Highsmithová, malíř Paul Cézanne, státník a přírodovědec Benjamin Franklin, fyzikové James Watt a Lev Davidovič Landau či geniální "velký konstruktér" kosmických raket Sergej P. Korolov, který je mj. přesně tím případem despotického šéfa, který se stává z lidí jilmu ve vedoucích funkcích. Jilm je uznávaný starobylý léčivé strom. Různé druhy jilmu obývaly dříve celou Evropu od říčních údolí až po horské partie. Bohužel se v tomto století stal velmi vzácným stromem, neboť jej těžce postihla epidemie zvláštní houbové choroby, kterou přenáší kůrovec. Přežilo pouhých deset procent původní populace a dnes již najdeme jen občas ojedinělý strom. Látky, které jsou obsaženy ve spodní vrstvě kůry (borce) jilmu, mají neuvěřitelně příznivý vliv na poškozenou pokožku. Jejich hojivý, protizánětlivý a uklidňující účinek znali již staří Keltové, kteří používali na prášek usušenou jilmovou borku jako základ do léčivých placek. Vypadalo to zpravidla takto: výluh z čerstvých nebo sušených bylin se smíchal s jilmovým práškem na kaši, z té se vytvarovala placka, která se přiložila na postižené místo a převázala čistým plátnem. Avšak, prosím, nezkoušejte napodobit tuto metodu! Jilm už je příliš vzácný a nám lidem již dal vše, co mohl. škoda je každé ulomené větvičky. Stejný význam i znak oghamu Keltové přisoudili i cesmíně, o které již byla řeč. Stejně jako jilm byla cesmína považována za ochrannou bylinu. Odtud pramení velmi úzký vztah lidí v tomto znamení k domovu, neboť cesmína symbolizuje vztah k rodině, domovu a rodné zemi. Lidé jilmu mívají rádi tmavě zelenou barvu, jejich povaze by měl vyhovovat z drahých kamenů nejlépe smaragd. Také budou mít patrně kladný vztah ke kočkám, neboť podle keltské mytologie právě kočka bývá jejich ochranným zvířetem.
Lidé Hlohu
Hloh je strom lidí, kteří se narodili v období:
19. 7. - 27. 7.
18. 1. - 26. 1.
Hloh, přestože je vlastně keřem, byl považován v keltské mytologii za strom a dokonce za tolik důležitý, že mu byl vyhrazen i jeden měsíc v kalendáři. Hlohoví lidé jsou zejména v mládí plní optimismu, chuti do nových skutků a změn. Jako mladí jsou za všech okolností spokojení a nepotřebují k životu mnoho. Ve vztahu k ostatním bývají věrní a obětaví. S přibývajícími léty se však jejich povaha dosti mění. Cítí-li jakékoli omezení, stávají se popudlivými a vztahovačnými. Zdravotní problémy, kterým se ve stáří nevyhnou, z nich často udělají mrzouty, kteří mají sklon své problémy přeceňovat. Nutno ovšem říci, že jejich zdraví má dosti pevný kořínek a problémy ani ve stáří nebývají zásadní. Lidé hlohu se rádi navenek tváří, že jim příliš o hmotné statky nejde, což však nebývá pravda a nejednou se z nich stávají hamižníci. Z toho důvodu se někdy stává, že nejednají s ostatními upřímně, neboť ledují vlastní cíle nebo osobní výhody. Bývají však poměrně dobrými organizátory a to i přesto, že navenek tak nepůsobí. Jim samotným se totiž zdá, že působí více zmatků než užitečných rozhodnutí a někdy působí dojmem, že ztrácejí přehled a kontrolu nad událostmi. Přesto však bývají jejich rozhodnutí obvykle správná, což se bohužel ukazuje až s určitým zpožděním. Mívají umělecké nadání, ale málokdy dostatek trpělivosti jej systematicky rozvíjet. V lásce bývají lidé hlohu spokojení obvykle až po dlouhém hledání a mnohdy se u nich stává, že šťastné manželství nachází až napodruhé či ve zralejším věku. Jakmile však někoho milují, jsou obětaví a věrní za všech okolností. Stejné je to i s jejich přátelstvím. Hlohoví lidé nebávají rádi osamocení a nejvíce šťastní se cítí v rodinném kruhu či společnosti nejbližších přátel. Naopak jejich nepřátelé v nich mají velmi nepříjemné protivníky, kteří rádi používají jako zbraň i humor a ironii. Sarkasmus a kousavá ironie je obvyklou reakcí těchto lidí vůči nepřízni osudu, která je bohužel dosti často postihuje. Nespokojenost a nepříznivá hra osudu je však nepřivádí k zoufalství, ale spíše je vede kvůli něčeho dosáhnout a tím k pracovitosti, která by jim jinak chyběla. Mezi lidmi hlohu nalézáme zejména spisovatele George Bernada Shawa, George Orwella a Aldouse Huxleye. Nalezneme zde i geniálního a nepochopeného Wofganga Amadea Mozarta, filosofa Francise Bacona a státníka Franklina Roosevelta. Hlohové keře bývaly kdysi důležitou součástí posvátných hájů. Hloh symbolizoval především plodnost a jako takový měl místo zejména při obřadech Beltinu. Beltine byl také považován za den, kdy se poprvé směla otevřít poupata hlohu. Jeho květy prý silně působí na mužskou erotiku a proto nesměly chybět při žádném čarování na přivolání lásky. Hlohové keře byly vždy spojeny s tajemnem a mystikou v keltských mýtech. V irských legendách se zachoval popis glam dicind, rituálního zlořečení, které adresovali básníci (bardové, druidové) králi, s nímž nebyli spokojeni. Vydali se na kopec, na němž rostl hloh, tam se postavili zády ke keři a čelem ke králi, a za větru vanoucího od severu odříkali jeden po druhém verše kletby do kamene, který drželi v ruce spolu s trnem hlohu. Pak kámen uložili pod hlohový keř. Pokud byla jejich kletba neoprávněná, pohltila je okamžitě zem, pokud však byl špatný král, pak se propadl do země on, jeho žena, kůň i pes. Bobule a květy hlohu jsou výborné srdeční tonikum. Připravuje se z nich řada prostředků pro snížení tlaku a proti nejrůznějším srdečním potížím. Pomáhají dokonce snižovat hladinu cholesterolu. Hlohový květ je např. důležitou součástí čajové směsi Alvisan. V jižní Evropě měl pro Kelty podobný význam jako hloh i cypřiš. Cypřiš byl považovaný za strom, který člověku pomáhá soustředit se na podstatu věci a zabraňující "rozptýlení myšlenek" čili roztržitosti.
Lidé Cypřiše
Cypřiš je strom lidí, kteří se narodili v období:
28. 7. - 5. 8.
27. 1. - 4. 2.
Lidé cypřiše jsou tolerantní, vynalézaví, věrní, ale také dost líní a mají sklony k utiskování slabších ve svém okolí. Jeho povaha je velmi vzácná, protože se dokáže bezelstně a intenzivně těšit ze všeho, co život přináší. Lidé tohoto znamení mají silnou vůli najít východisko, i kdyby to mělo znamenat jejich nepohodlí. Snad proto ani v těch nejhorších situacích neztrácejí naději na zlepšení věcí, rozvahu a dobrou vůli. Cypřišům ale velmi vadí jakékoliv omezování osobní svobody a pokud ho přinutíte žít ve stísněných podmínkách ať už ve fysickém, nebo duchovním smyslu, brzy se stane mrzoutským a dokáže otrávit život i tomu největšímu optimistovi. Přitom nemá rád samotu, které se úzkostlivě vyhýbá. Nejraději tráví čas v kruhu rodiny nebo mezi dobrými přáteli. Obojí nutně potřebuje k tomu, aby byl v životě spokojený. Ve společnosti bývá oblíbený, na ostatní působí jeho přítomnost uklidňujícím dojmem. Cypřišoví lidé milují přírodu, rádi se toulají, jsou přímo nadšení cestovatelé. Jejich hlavní zájem se soustřeďuje na poznávání nových krajů a zvyků lidí, kteří tam žijí. Zrozenci Cypřiše si z celého srdce přejí být šťastní. Nic jiného je nezajímá, nepřikládají zvláštní význam ani životnímu úspěchu, ani hmotným statkům. Proto nebývají úspěšní obchodníci, politici, podnikatelé. Cypřišům nejlépe vyhovují povolání vyžadující neustálý kontakt s lidmi, kdy ale mohou pracovat do jisté míry sami a nikdo neomezuje jejich rozlet a nezkrotné nadšení. Výborně se uplatňují například jako průvodci cestovních kanceláří, řidiči kamionů, piloti a podobně. Jejich kariéra však nebývá závratná, protože se o společenský postup nijak nesnaží. Naopak se pečlivě vyhýbají všemu, z čeho by mohli mít potíže, které by narušovaly jejich štěstí. Cypřišové velmi rádi sní s otevřenýma očima, nechávají se volně unášet životem, který si organizují a uspořádávají jen v případě krajní nevyhnutelnosti a s velkým sebezapřením. Největším překážkou na cestě Cypřišů ke štěstí je právě jejich snaha vyhnout se veškerým náročným a stresujícím situacím. Neuvědomují si, že v životě je někdy nutné stát si na svém a občas i riskovat, jinak není možné pokročit dopředu. K lidem, kteří jsou Cypřiši nějakým způsobem podřízení, se chovají se značnou dávkou nekompromisnosti a přísnosti. Jelikož ale Cypřišům zpravidla chybí organizační talent, jsou výsledkem zmatky, chaos a vzájemné hádky, kdy jeden obviňuje druhého. Lidé zrození ve znamení Cypřiše se pro svou nechuť k řešení problémů a sklonům k panovačnosti nehodí do vedoucích funkcí. V manželství se chovají stejně, od svého partnera vyžadují až podlézavou podřízenost a bezmeznou oddanost. Pokud jim to jejich současný protějšek nechce nebo nemůže poskytnout, bez milosti jej vymění za jiného. V lásce jsou Cypřiši divocí a smyslní. Než se usadí a najdou člověka, který se jim podřídí, vystřídají mnoho partnerů. Jakmile najdou toho pravého, milují jej silně a nezkrotně. V takovém případě jsou pak věrní až za hrob. Lidé Cypřiše se v životě těší dobrému zdraví, stejně jako jejich patron, který je silným a krásným stromem. S přibývajícími lety hrozí lidem Cypřiše nebezpečí, že se pod vlivem okolí stanou hypochondry, když budou na sobě hledat nemoci, které "přeci každý v tomhle věku má."
Lidé Modřínu
Modřín je strom lidí, kteří se narodili v období:
15. 8. - 23. 8.
14. 2. - 22. 2.
Lidé modřínu působí obvykle dojmem sebejistých a rozhodných lidí. Velmi rádi imponují okolí a vždy mají snahu zaujímat dominantní postavení. Rozhodující roli se snaží hrát nejen v zaměstnání, ale i ve společnosti a v rodině. Mají tvůrčího ducha, fantazii a často neobvyklé nápady. Modříny jsou velmi pracovití a dokáží si udržet vysokou pracovní morálku, ve vztahu k sobě jsou v tomto ohledu docela přísní. Jejich tvůrčí schopnosti se často projevují v umění nebo vědě, mívají rádi hudbu a rozumí jí. Ve snaze o soulad mezi skutky a myšlenkami dostávají se modříny do jakéhosi zvláštního stavu povznesení nad tento svět a dokáží vykonat ohromné skutky, aniž by přitom mysleli na důsledky pro svoji osobu. Ve společnosti se modřín projevuje jako přímočarý člověk s přirozenou nechutí k přetvářce a lži. Člověk modřínu není žádný diplomat. Bohužel bývá někdy zbrklý v úsudku, v jednání s lidmi je značně netaktický a neopatrný. Přestože navenek jedná a rozhoduje sebejistě, stává se často obětí intrik a někdy bývá jeho jednání obratně vedeno někým jiným. Jeho přímočarost i neopatrnost jej často přivádí do dobrodružných situací, které miluje. Mezi lidmi tohoto znamení je však také nemálo hrdinů a mučedníků. V lásce je modřín vybíravý a dokáže na "tu pravou" čekat třeba celý život. V lásce bývá překvapivě nesmělý až neobratný, jemný a citlivý. V rodinném životě bývá oporou. Miluje pohodlí, ale nemá rád zbytečný přepych, v majetkových otázkách bývá uvážlivý a rozumný. Modříny se zpravidla těší dobrému zdraví většinu svého života. S chorobami, které je potkávají, se vypořádávají rychle a bez špetky sebelítosti. Nikdy se svými bolístkami neobtěžují okolí. Nejčastěji je trápí plicní choroby, ve stáří je někdy zlobí játra. Podle keltské mytologie je ochráncem těchto lidí orel. Z drahých kamenů jim nejlépe vyhovuje ametyst, topas a safír. Mezi známé lidi modřínu patřil státník Abraham Lincoln i císař František Josef I., spisovatel Boris Pasternak (jehož gesto odmítnutí Nobelovy ceny v roce 1958 je krásným projevem typického člověka modřínu), fyzik Alessandro G. Volta a také legendární loupežník Václav Babinský, jenž "bohatým bral a chudým dával, přičemž nikdy nikoho nezabil". Modřín je nádherný strom, původní ve všech horských oblastech Evropy, kde roste i ve výškách do 2000 metrů nad mořem. Jeho dřevo je trvanlivější a pevnější než u ostatních jehličnanů, používalo se ke stavbě domů a kdysi se z něj dělaly střešní šindele. Modřín je stromem horských víl, které nad ním mají ochrannou moc. Podle pověstí se tyto víly vždy mnohonásobně odvděčily lidem, kteří jim pomohli. Vykuřování modřínovým dřevem, či jen pálení modřínového jehličí prý dokázalo odvrátit nepříznivé vlivy. Malým dětem Keltové někdy zavěšovali kousek modřínové kůry na krk, aby je chránil před očarováním. Modřínový les má zvláštní tiché kouzlo. Stojíme-li nějakou dobu pod těmito stromy, můžeme si pomoci od nedostatku sebedůvěry a dokážeme pak lépe využívat své nadání. Kontakt s modřínem také pomáhá lépe snášet nepřátelské postoje lidí i nepřízeň osudu. V literatuře se často jako strom tohoto období uvádí též cedr, který však u nás neroste. V jižněji položených oblastech však Keltové cedr znali a velmi si jej vážili. Jeho silice sloužila ke konzervování a pevné dřevo ke stavebním účelům. Pod stejný znak oghamu patří i janovec, kapradí a rákos.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.