.
.
.
.

...

Keltský stromový horoskop 5

18. května 2008 v 13:21 | Zuza -Paige
Lidé Olše
Olše je strom lidí, kteří se narodili v den (stromoskopové) podzimní rovnodennosti, tedy:
20. 9.
Škoda, že lidé, kteří se narodili během podzimní rovnodennosti, jsou tolik vzácní. Kdyby jich bylo na světě víc, určitě by bylo lépe. Lidé olše jsou totiž vzácně vyrovnaní, klidní a laskaví. Kam přijdou, všude roznášejí mír a klid, umějí se dokonale ovládat a životem dokážou projít snad bez jediného zvýšení hlasu. Mají ohromnou trpělivost a považují za zcela samozřejmé druhým pomáhat. Přestože jsou v pomoci ostatním velmi obětaví, nestává se, že by se nechali někým využívat. Olše velice ctí soukromí a osobní svobodu ostatních lidí. Bývají nesmírně diskrétní, až někdy jejich delikátní chování vyvolává dojem neúčasti či lhostejnosti. Na vše kolem sebe pohlížejí lidé olše s nadhledem a drží se za všech okolností hesla "s úsměvem jde všechno líp". Lidé, mající ve znaku olši, nesmírně ctí vzdělání a kulturu. Mívají velice rádi hudbu, zejména vážnou. Velmi dobře se cítí ve společnosti moudrých a vzdělaných lidí. Sami také většinou dosahují vyššího vzdělání, neboť lidem olše byl dán do vínku i talent ke studiu. Tito přemýšliví, často velmi nenápadní lidé také milují knihy a bývají nejen náruživými čtenáři, ale často i hrdými majiteli nesmírného množství nejrůznějších knih. V lásce bývají velmi příjemnými partnery, kteří milují vroucně a nesobecky. Jejich tolerance je někdy až neobvyklá, neboť úcta k osobní svobodě druhého často přesahuje běžné poměry. Leckdy proto snášejí i nevěru partnera, která, ač jim působí bolest, nestává se příčinou rozchodu. Lidé narození za podzimní rovnodennosti naprosto neznají agresi, nikdy se nesnaží něčeho dosáhnout násilím a také násilnické chování nesnášejí. Je však s podivem, že se nikdy nedostávají do konfliktů, snad je to i tím, že mají cosi jako přirozenou autoritu a důstojnost. Mezi několik málo známých lidí, narozených v podzimní rovnodennosti, počítáme zpěváka Raye Charlese, herečku Romy Schneiderovou a také málo známou císařovnu Gallu Placidiu, která proslula svými usmiřovacími snahami v Evropě. Olše je zvláštní strom. Nepříliš rozložitý, s nevelkými okrouhlými listy bez špičky, připomínajícími obrácené srdíčko. Čerstvé dřevo má velmi neobvyklou ostře oranžovou až načervenalou barvu. Olše mají rády vlhké prostředí a rostou spolu s vrbami často kolem potoků a na mokřinách. Oranžové olšové dřevo sloužilo lidem už v dávných dobách: vyráběly se z něj např. dřeváky a kuchyňské nádobí, její tmavá kůra se používala k vydělávání kůží. Olšové dřevo, třebaže náchylné k napadení červotočem, dobře odolává vodě a vlhku. Olše byla často považována za strom čarodějnic, lidé si představovali, že v nich žijí čarodějnice s ohnivými vlasy, stejnými jako barva olšového dřeva. V mokřinách se olše stávaly domovem elfů, víl, nejrůznějších duchů, bludiček a vodníků. Při pískání na píšťalku z olšového dřeva dejte pozor: přivolává totiž vítr. Olše je v keltské mytologii pravděpodobně nějak spjatá s keltským bohem Esuem, pánem nad životem a smrtí, bohem války a také vládcem větru. Olše jsou příjemné stromy, které se na březích řek stávají mlčenlivými společníky rybářů. Vodnímu společenstvu zase poskytují v parných dnech chladivý stín svých větví klenutých často daleko nad vodu. Pokud se cítíte být nerozhodní a svázaní nervozitou, pokud vás sužují pochybnosti o vašich schopnostech a o budoucnosti vůbec, pak právě olše je tím stromem, jehož přítomnost byste měli vyhledat. Její doslova léčebné účinky především na lidskou duši vám jistě potvrdí nejeden rybář. V jižních krajích tento strom zastupoval olivovník, který se stal symbolem štěstí a blahobytu. Olivovník je velmi pomalu a dlouho rostoucí strom, nenáročný na půdu, avšak milující hodně světla.
Lidé Dubu
Dub je stromem těch vzácných lidí, kterým bylo přisouzeno zrození o (stromoskopové) jarní rovnodennosti:
22. 3.
Dub je vysloveně mužským stromem a lidé pod jeho vládou narození jsou "lidmi činu". Těmto lidem bylo dáno do vínku stát se ochránci slabších a utlačovaných. Jsou doslova ztělesněním duchovní síly, nemalé odvahy a rozhodnosti. Zrozenci dubu bývají zpravidla vybaveni i fyzickou silou a nemalým vzrůstem. Lidé dubu mívají přímou a čestnou povahu. Ke svému cíli jdou vždy tou nejkratší cestou, nikdy neuhýbají a neuchylují se k intrikám či nepravostem. Přestože tito čestní a velice cílevědomí lidé dosahují obvykle úspěchu téměř v každém druhu činnosti, do které se pustí, nebývají v zaměstnání příliš spokojeni. Jejich zásadovost má totiž svojí odvrácenou tvář v tvrdohlavosti a snad právě o těchto lidech se právem říká, že mají dubovou palici. Nepružnost v jednání, nesmiřitelné postoje a víra pouze ve vlastní zdravý rozum připravuje tyto vzácné lidi o mnoho přátel. Je to škoda, neboť lidé dubu jsou vždy věrnými a dobrými přáteli, dokáží se rozdělit o vše, co mají, a umějí urputně bránit své blízké před kýmkoli a čímkoli. Přestože jsou lidé dubu, stejně jako jejich strom, plní síly a energie, v jednom jsou velmi snadno zranitelní. Jejich rozhodnost a jistota rychle vyprchají, jakmile v nich vzplane láska. Zamilovaný zrozenec dubu je křehký a citlivý, zapomíná se opírat o svojí železnou logiku a velmi rychle uvěří, že ho potkala životní osudová láska. Bohužel právě proto není dub příliš vhodným pro manželství. Miluje totiž nadevše svobodu a i když se snaží jednat čestně a zásadově, příliš snadno opouští jednu lásku pro jinou. Duboví lidé po celý život doslova kypí zdravím a energií. Do vysokého věku si udržují plnou duševní i fyzickou svěžest. Nikdy nezpohodlní, nikdy se z nich nestanou "bačkoroví" dědkové či báby. Nesnášejí totiž doktory, nemocnice a vůbec vše, co souvisí s maroděním. Doktorům se tito lidé rafinovaně vyhýbají a nejraději se kurýrují po svém. Typickým příkladem člověka zrozeného ve znamení dubu je skladatel Johann Sebastian Bach, jenž díky své nezlomné životní energii a duchovní síle mohl tvořit hudbu, která je právem považována za nesmrtelnou. Dub byl posvátným stromem snad ve všech evropských kulturách a téměř vždy zaujímal místo nejvyšší. Řekové jej zasvětili Diovi, Římané Jupiterovi. Germáni jej zasvětili svému bohu bouře a války Donarovi. V keltské tradici byl dub nejposvátnějším stromem ze všech. Byl často spojován s bohem hromu Taranisem, k dubu má vztah i bohyně Brighit, její křesťanská pokračovatelka sv. Brigita z Kildare údajně sídlila v dubu. Dub skutečně přitahuje blesky, neboť jeho kořeny jdou do stejné hloubky, jakou dosahuje jeho koruna výšky. Přesto jím ani časté údery blesků neotřesou a ohněm poznamenaný roste dál. Uctívání dubů ve staré keltské tradici je doloženo i u nás. Dubové dřevo se používalo ke stavbě krypt již v halštatské době (800 - 400 let př. Kr.). Poblíž zemřelých byly někdy ponechávány větvičky dubu a jmelí. Jmelí rostoucí na dubu bylo považováno za obzvlášť posvátné. Ovšem představu druidů odsekávajících větvičky jmelí 6., den po novoluní z dubu zlatým srpem musíme odmítnout jako romantickou fantazii, tradující se už od Plínia (který si ji patrně vymyslel). Přes bohatství archeologických nálezů (mezi nimiž bylo mnoho skutečných železných srpů) nebyl totiž nalezen jediný zlatý srp ani nic jemu podobného. Všechny části dubu jsou podle Keltů posvátné a mají nadpřirozenou moc. Bývalo zvykem nosit u sebe alespoň kousek dubového dřeva, křížek dubových větviček svázaný červenou nití měl moc zapudit veškeré zlo. Žaludy, kterým Keltové někdy říkali "hadí vejce", mají mít velký vliv na plodnost myšlenek a schopnost uskutečnit vlastní záměry, zejména pokud byly plody sebrány v noci těstě před nebo při úplňku. Druidové si z dubových větví pořizovali své kouzelné hole či hůlky, jejich užití bylo prý univerzální. Také pálení dubového dřeva bylo posvátné, šlo o uctění boha Taranise. Dub je strom nesmírně mocný a silný, proto si nikdo nedovolil vzít z něho cokoliv, aniž by stromu zanechal nějaký dar, i když třeba jen v duchovní rovině (třeba šlo jen o několik veršů nebo prostě jen pár vlídných slov). Léčivé vlastnosti dubů jsou všeobecně známy a strom sám byl považován za natolik ozdravující, že ke zbavení se nemoci podle staré tradice stačilo, když nemocný člověk obešel třikrát kolem dokola (pravotočivě) kmen silného zdravého dubu. Všeobecně ozdravující je také koupel ve výluhu z dubové kůry. Méně známé jsou protihorečnaté a protizánětlivé účinky čaje z dubové kůry - čaj spolehlivě sráží horečky, zastavuje průjmy a zmírňuje krvácení. Léčebné užití různých částí dubu je skutečně široké, kdo chce vědět více, musí nastudovat příslušnou literaturu, nebo lépe navštívit solidního bylinkáře.
Lidé Lísky
Líska je strom lidí, kteří se narodili v období:
21. 9. - 29. 9.
23. 3. - 31. 3.
Lísky jsou nenápadné stromky či spíše keře, skrývající však v sobě mnoho dobrého a užitečného. Stejně je to i s lidmi, narozenými v tomto období.Jsou tiší, nenápadní, nikdy na sebe zbytečně neupozorňují, nikdy nezvyšují hlas, často o nich ani nevíte. Přesto o nich tak trochu platí rčení "tichá voda břehy mele". Lidé lísky bývají totiž obvykle nadaní nadprůměrnou inteligencí, schopností rychle se učit, bývají vybaveni dokonalou pamětí, ale i skvělou intuicí. Na ostatní lidi kolem sebe působí velmi nenápadně, ale přesto účinně. Přesně tento typ lidí býval před několika stoletími považován buď za světce nebo obviňován z čarodějnictví. Lidé lísky zpravidla dosahují svých cílů, neboť dokáží dokonale využívat všech svých předností. Ve vztahu k ostatním bývají přívětiví, vstřícní a nekonfliktní. Dokáží být nekonečně trpěliví a chápaví ke svým přátelům, bývají nesobečtí a štědří. Vždy vše začínají cestou lásky a dobroty s níž, jak si velmi dobře uvědomují, toho lze dosáhnout nejvíce. Všechno se však může obrátit, pokud se ve svých vztazích zklamou, pak se dokáží zatvrdit a obrnit nedůvěrou. Přes všechna svá nadání však dokáží být pěkně náladoví a nevyrovnaní. Díky své předvídavosti a dobré inteligenci často přicházejí s neobvyklými nápady a řešeními, které mívají promyšleny do nejmenších detailů. Přestože bývají lidé lísky obvykle v životě úspěšní, nenechají se nikdy rozmazlit přepychem. Jsou dokonale přizpůsobivý a dokáží se radovat z každé maličkosti. Výkyvy jejich nálady bývají málokdy způsobeny vnějšími podmínkami. A tak v některých momentech života je lépe jít lidem lísky z cesty. Totéž se projevuje i v lásce, kdy je líska někdy milujícím partnerem, občas však nesnesitelným mrzoutem. Přesto je společný život s lískou vždy zajímavý a příjemný, i když plný změn. Lísky jsou spolehlivými a většinou věrnými partnery v manželství i lásce. Mezi typické lidi lísky patřil filozof a státní, Mahátma Gándhí, nebo herečka a dnes "obávaná" zastánkyně práv zvířat Brigitta Bardotová (jestlipak ví, že má jméno po keltské bohyni?). Nalezneme mezi nimi i malíře Raffaela, skladatele Josepha Haydna a fyziky Conrada W. Roentgena a Enrica Ferniho. Láska je strom, který v Evropě zdomácněl už v mladší době kamenné. Podle keltské tradice je líska stromem moudrosti, inspirace a poezie a objevuje se v mnoha starých bájích a pověstech. Kdesi v "jiném světě" byl podle keltských pověstí lískový keř s devíti oříšky, které obsahovaly veškerou moudrost světa. Bohyni nebo duchu tohoto keře sloužilo devět kněžek. Tradice devíti panenských kněžek, žijících odloučeně od ostatních lidí, je velmi rozšířená v celém keltském světě, její stopy lze nalézt i v našich pohádkách i pověstech (i sudiček bylo původně devět) a velmi pravděpodobně odráží historickou skutečnost. Devět let trvá lísce, než přinese první plody. Devítka (tři trojky) je nejposvátnějším číslem v keltské tradici a s lískou a lidmi narozenými v jejím znamení je vždy spojena. Lískový keř v sobě prý také tají schopnost odhalovat skryté poklady. Snad proto používají proutkaři tak rádi právě lísku k výrobě virgulí. Vzpomeneme-li si ještě na původní verzi pohádky o Popelce, ořechy, které jí přinesly štěstí, pocházely z keře, který vyrostl na hrobě její pravé maminky. I tady je možné hledat prvky keltské tradice, kde se lidské duše po smrti převtělují do stromů. Keltové lísku spojovali se schopností inspirace a věštby. Říkalo se, že spánek pod lískou přináší prorocké sny. Druidové si z lísky zhotovovali hůlku, pomocí které prý dokázali zjistit "vše, co se událo a co se ještě stane." Lískové ořechy byly odedávna člověku nejen užitečnou pochutinou, ale i spolehlivým lékem. Klasickým lékem proti nachlazení a zejména chronickému kašli byla pasta utřená z jemně rozemletých lískových oříšků a medu. Lískový olej má blahodárný vliv na pokožku a byl doporučován zejména těhotným ženám. Pobyt poblíž lískového keře prý rozjasňuje mysl a odhání chmury, doporučuje se zejména lidem zklamaným a zarmouceným. Lískový keř kdysi nesměl chybět na žádné zahradě, tento zvyk se udržel až do středověku a nebylo by vůbec na škodu jej obnovit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.